Soudní dvůr
Soudní dvůr Evropských společenství byl založen v roce 1952 Smlouvou o založení ESUO. Má sídlo v Lucemburku. Jeho úkolem je zajišťovat, aby právní předpisy EU byly vykládány a uplatňovány ve všech zemích EU stejně, tj. tak, aby bylo právo stejné pro každého. Například zajišťuje, že vnitrostátní soudy nevydají v téže věci různá soudní rozhodnutí. Soudní dvůr také zajišťuje, aby členské státy a orgány EU jednaly v souladu s požadavky evropského práva. Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, orgány EU, podniky i fyzickými osobami.
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu, je zde tedy zastoupeno všech 27 vnitrostátních právních systémů EU. V zájmu efektivnosti se však zřídka zasedá v plénu. Obvykle zasedá jako „velký senát“ složený pouze ze 13 soudců nebo v senátech po pěti nebo třech soudcích. Soudnímu dvoru je nápomocno osm „generálních advokátů“. Jejich úkolem je předkládat odůvodněná stanoviska k věcem předloženým soudu. Musejí tak činit veřejně a nestranně. Soudci a generální advokáti jsou lidé, jejichž nestrannost je nade vší pochybnost. Mají kvalifikaci nebo profesionální způsobilost potřebnou pro jmenování do nejvyšších soudních funkcí ve svých domovských zemích. K Soudnímu dvoru jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států EU. Každý z nich je jmenován na funkční období šesti let, které může být prodlouženo.
Aby byl Soudní dvůr schopen zvládnout vysoký počet případů, které mu jsou předkládány, a aby mohl občanům nabídnout lepší právní ochranu, byl v roce 1988 zřízen „Soud prvního stupně“. Tento soud (který je přičleněn k Soudnímu dvoru) odpovídá za vydávání rozsudků u určitých druhů právních sporů, zejména žalob fyzických osob, společností a některých organizací, a věcí týkajících se práva hospodářské soutěže. Také tento soud se skládá z jednoho soudce z každé země EU. V případě sporů mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci rozhoduje Soud pro veřejnou službu Evropské unie. Tento soud se skládá ze sedmi soudců a je přičleněn k Soudu prvního stupně. Soudní dvůr, Soud prvního stupně a Soud pro veřejnou službu mají své předsedy, které volí jejich kolegové soudci na tříleté funkční období, jež je obnovitelné.
Soudní dvůr vynáší rozsudky v jemu předložených případech. Je pět následujících nejběžnějších typů:
- řízení o předběžné otázce;
- řízení o porušení Smlouvy;
- řízení o prohlášení neplatnosti;
- řízení o nečinnosti;
- žaloba o náhradu škody.
Všechny jsou blíže popsány níže.
1. Řízení o předběžné otázce
Vnitrostátní soudy každé země EU odpovídají za řádné provádění práva EU ve své zemi. Existuje však riziko, že v různých zemích může být právo EU vykládáno různým způsobem. Aby se tomuto riziku zabránilo, existuje tzv. „řízení o předběžné otázce“. Znamená to, že pokud by měl vnitrostátní soud jakékoli pochyby o výkladu či platnosti práva EU, může, a někdy i musí, požádat Soudní dvůr o radu. Tato rada je vydána ve formě „rozhodnutí o předběžné otázce“.
2. Řízení o porušení Smlouvy
Komise může iniciovat toto řízení, má-li důvod se domnívat, že členský stát neplní své závazky dle práva EU. Toto řízení může iniciovat také jiná členská země. V obou případech Soudní dvůr prošetří obvinění a vynese rozsudek. Pokud je obviněný členský stát skutečně shledán vinným, musí dát věci neprodleně do pořádku. Jestliže Soudní dvůr shledá, že členský stát neplní povinnosti vyplývající z jeho rozhodnutí, může takové zemi uložit pokutu.
3. Řízení o prohlášení neplatnosti
Pokud se kterýkoli z členských států, Rada, Komise nebo (za určitých okolností) Parlament domnívá, že je některý konkrétní předpis EU protiprávní, může Soudní dvůr požádat o jeho zrušení. Tato „řízení o prohlášení neplatnosti“ mohou využívat také fyzické osoby, které chtějí, aby Soudní dvůr zrušil konkrétní předpis, protože se jich jako fyzických osob přímo a nepříznivě dotýká. Pokud Soudní dvůr shledá, že dotyčný předpis nebyl přijat správně nebo nemá správný právní základ ve smlouvách, může ho prohlásit za neplatný.
4. Řízení o nečinnosti
Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament, Rada a Komise přijaly za určitých okolností určitá rozhodnutí. Pokud tak neučiní, mohou členské státy, jiné orgány Společenství a (za určitých podmínek) fyzické osoby nebo společnosti podat stížnost k Soudnímu dvoru, aby byla tato nečinnost oficiálně zaznamenána.
5. Žaloba o náhradu škody
Každý jednotlivec nebo společnost, kterým vznikla škoda v důsledku konání nebo nekonání Společenství nebo jeho pracovníků, může podat žalobu k Soudu prvního stupně.
Žaloby se podávají v registrační kanceláři a každému případu je přidělen určitý soudce a generální advokát. Řízení, které následuje, sestává ze dvou fází: nejdříve písemné a potom ústní. V první fázi předloží všechny zúčastněné strany písemné prohlášení a soudce přidělený k případu sepíše zprávu, která shrnuje jednotlivá stanoviska a právní pozadí případu. Poté nastává druhá fáze – veřejné slyšení. Podle významu a složitosti případu se toto slyšení může konat před plénem tří, pěti nebo třinácti soudců nebo před celým Soudním dvorem. V rámci slyšení předloží právní zástupci stran svůj případ soudcům a generálnímu advokátovi, kteří jim mohou pokládat otázky. Poté generální advokát oznámí své vyjádření, soudci se odeberou k poradě a vynesou rozsudek. Od roku 2003 se požaduje, aby generální advokáti podávali vyjádření k případu pouze tehdy, má-li Soudní dvůr za to, že právě tento případ přináší novou právní otázku. Soud se ale také nutně neřídí vyjádřením generálního advokáta. Rozsudky Soudního dvora jsou vydány na základě usnesení většiny a vyhlášeny ve veřejném slyšení. Nesouhlasné názory se neuvádějí. Soudní rozhodnutí se zveřejňují v den jejich vynesení. Postup u Soudu prvního stupně je podobný, nepodává se zde však stanovisko generálního advokáta.
