Myslí to Česko s energetickými úsporami vážně?

Ze slov Marie Donnelly, ředitelky pro obnovitelné zdroje a energetickou účinnost z generálního ředitelství Evropské komise pro energetiku (DG Energy), jsou slyšet pochybnosti. Česká republika je podle ní jednou z mála evropských zemí, které zatím nedaly jasně najevo, jak hodlají přispět k naplňování celkového cíle v oblasti energetické účinnosti. Ten Evropská unie (pod vedením českého předsednictví) odsouhlasila na jaře v roce 2009. Na rozdíl od cílů v oblasti emisí skleníkových plynů (GHG) a obnovitelných zdrojů (OZE), je třetí cíl ze známé trojice 20-20-20 (tj. zvýšit podíl OZE na 20 %, snížit emise GHG o 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %) pro evropské země dobrovolný a státy si své národní cíle stanovily pouze indikativně.

Dosavadní zkušenosti ale podle Evropské komise ukazují, že dobrovolné cíle nefungují a státy šetří energií málo – přinejmenším ne tolik, aby do roku 2020 Evropa skutečně dosáhla 20% zvýšení energetické účinnosti. Exekutiva proto v návrhu novely směrnice o energetické účinnosti, o níž se v současné době živě jedná, přišla s myšlenkou, jestli není na čase udělat z dobrovolného cíle povinný. Návrh přivítaly zejména ekologické organizace a zástupci zeleného průmyslu, ale má řadu příznivců i v Evropském parlamentu. Poslední informace dokonce naznačují, že by se za závaznost cíle mohla postavit většina europoslanců. Proti je ale řada členských zemí včetně České republiky a dá se proto očekávat, že tvrdé diskuse kolem povinných cílů budou ještě pokračovat.

„Zjistili jsme, že dobrovolný přístup nefunguje. My si ale už nemůžeme dovolit čekat,“ vysvětlila postoj Komise na včerejším workshopu Eufores v Senátu PČR Marie Donnelly. Komise odhaduje, že díky vyšší energetické účinnosti může Evropa do roku 2020 ušetřit 200 miliard eur ročně. Podle Donnelly ale celkový cíl na evropské úrovni není to hlavní. Úspory mají podle ní význam hlavně z pohledu konkurenceschopnosti samotných členských zemí. „Energetické úspory především šetří peníze domácností, vytvářejí nová pracovní místa a snižují závislost zemí na dodávkách energie ze zahraničí,“ řekla. „Tady nejde ani tak o evropské cíle, tady jde hlavně o vás,“ uvedla na adresu České republiky, která prý Komisi dosud neoznámila, čeho chce v oblasti energetické účinnosti dosáhnout. Z pohledu Komise se „Česká republika k tomuto problému zatím staví tak, že s žádnými změnami oproti současnému stavu nepočítá“.

Česko sází zatím na dobrovolnost

Ministerstvo průmyslu a obchodu, pod nějž oblast energetiky spadá, potenciální přínos energetických úspor pro tvorbu nových pracovních míst nezpochybňuje. Podle Pavla Gebauera, vedoucího oddělení podpory OZE, mohou politiky v těchto oblastech takový dopad mít, ale „musí být správně nastavené“. Jeho slova naznačují, že ministerstvo v oblasti energetických úspor hodlá nadále sázet hlavně na dobrovolnost. Jako příklad vhodného nástroje v této souvislosti zmínil energetické audity budov, které musí ze zákona o hospodaření energiemi provádět všichni, u nichž spotřeba energie přesahuje určitý zákonný limit. Úkolem energetických auditorů je odhalit, kde je možné energii ušetřit a jaký je potenciál úspor. To, zda vlastník nakonec navrhované investice uskuteční nebo ne, je ale na něm. „Pokud máme informaci, kolik lze ušetřit, pomůže to víc, než kdybychom nařídili, kolik se má šetřit,“ uvedl Gebauer.

Lepší podmínky pro EPC?

Kde by však ke změně dojít mohlo, je podle Gebauera vztah veřejných institucí a firem, které poskytují energetické služby (tzv. ESCO – Energy Service Company). Jedná se o firmy, které svým klientům dávají záruku, že jim úsporná opatření, která v budově provedou, sníží do budoucna účty za energii. Spolupráce firmy se zákazníkem zjednodušeně řečeno funguje tak, že do úprav a úsporných opatření neinvestuje klient, ale samotná firma. Náklady zákazník firmě postupně splácí z úspor, k nimž díky jejím zákrokům dojde. Tento typ kontraktů bývá obecně využíván klienty z veřejného sektoru (může jít o úřady, školy, ale také například nemocnice). Z pohledu veřejných rozpočtů má podobná dohoda navíc tu výhodu, že se účetně neprojeví v závazcích státu a tudíž nezvyšuje schodek veřejných rozpočtů.

V České republice se však tento model (tzv. EPC – Energy Performance Contracting) spolupráce příliš nerozšířil. Důvodem je mimo jiné i to, že současná rozpočtová pravidla EPC kontrakty v podstatě staví mimo zákon – kontrakt s ESCO totiž předpokládá, že za provoz a údržbu zařízení je po dobu splácení projektu odpovědná právě firma, která úsporná opatření připravila a zrealizovala a to několik let trvá. Doba, po kterou mohou veřejné instituce outsourcovat určité služby je ale v ČR omezená legislativou a její překročení by znamenalo porušení zákona.

Gebauer uvedl, že MPO o této záležitosti v současné době jedná s ministerstvem financí, do jehož kompetencí příslušná pravidla spadají, a usiluje o takovou změnu, který by umožnila služby ESCO veřejným institucím využívat. Podle zástupce MPO Česko hodlá zateplování podporovat aktivně také z evropských fondů. Jak také EurActiv v minulosti informoval, pod ministerstvem životního prostředí může v budoucnu vzniknout nový program na podporu energetické účinnosti v budovách. Ministr Tomáš Chalupa totiž koncem ledna oznámil, že prostředky, které Česko bude po roce 2013 získávat z aukcí emisních povolenek, hodlá nasměrovat hlavně do energetických úspor. Nový program by měl být jakousi druhou „Zelenou úsporám“. Nad velikostí programu i jeho zaměřením ale ještě visí řada otazníků.

Ušetřené peníze může stát investovat jinde

Energetické úspory v budovách se podle odhadů EuroACE (evropské aliance společností pro energetickou účinnost budov) podílejí v Evropě na celkové spotřebě energií z více než 40 %. Aliance, která sdružuje firmy z mnoha oborů, uvádí, že u většiny stávajících budov lze hloubkovou renovací (zahrnující nejen zateplení domu, ale také vytápění, klimatizaci, ventilaci nebo systémy řízení), ušetřit 60-90 % spotřeby energie. Pokud takto ušetří veřejné instituce, jedná se o peníze, které může stát investovat do důležitějších oblastí, například do školství nebo zdravotnictví, argumentuje v pozičním dokumentu k chystané novele směrnice EuroACE. Investované peníze se podle aliance navíc mohou státu vrátit v podobě vytvořených nebo alespoň zachovaných pracovních míst (a tedy nižších nákladech na sociální dávky v důsledku nezaměstnanosti) a vyšších daňových výnosech.