Intelektuálové a zfušovaný potrat

6.3.2008

V devatenáctém století morálka zakazovala téměř vše kolem sexu. Zatímco strážci morálky hřímali, rodila se třetina dětí v manželstvích po půl roce.

Od té doby jsme méně prudérní, ale stále platí, že aktivní muž je bohatýr, zatímco těhotné děvče se má červenat... V odsudku, že mladá žena vysoudila odškodné za špatně provedený potrat, je to cítit.

Moderní společnost dává právo ženě, aby se rozhodla, zda bude či nebude matkou. Má k tomu škálu prostředků. Každý z těch prostředků může selhat a ani abstinence nebrání ženu před znásilněním. Proto má žena právo zaplatit si lékařský zákrok, který ji mateřství zbaví. V našem případě si žena takový zákrok zaplatila, ale nebyl úspěšný. Požaduje odškodnění.

Pokud nemocnice upozornila pacientku na to, že zákrok nemusí být úspěšný i přes vynaloženou odbornou péči (a prokáže-li se, že odborná péče v požadovaném rozsahu vynaložena byla), nemá pacientka šanci něco získat. V případě, že pacientka nebyla na riziko upozorněna (nebo péče neměla standardní kvalitu), má právo na odškodnění. Podrobila se zákroku, který díky chybě lékaře neměl slibovaný efekt, čímž došlo k zásadnímu popření jejího práva určovat svobodně svůj život.

Intelektuálové se ale ptají, má-li být někdo trestán za to, že dal život. Tomáš Němeček (HN 4. 3.) to shledává absurdním a cituje Listinu práv a svobod, že lidský život je hoden ochrany již před narozením.

Nesouhlasím: Zvláštní zákon přece přesněji určuje, za jakých podmínek se tato klauzule uplatňuje. To je zcela běžné. Týž článek Listiny na to výslovně odkazuje: "Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné."

Za nepřípadnou pokládám i námitku autora proti odškodnění: na věci vlastně žena vydělala - dostala porodné a dávky. Kdyby měl autor pravdu, neřešila by ekonomie problém sociálního černého pasažéra, tedy toho, že v moderní společnosti je výhodnější děti nemít než mít.

Populační vývoj je natolik výmluvný, že není o čem dál mluvit. Stárnutí populace a nutné důchodové reformy jsou důkazem, že tudy argumentační cesta nevede.

Bylo by absurdní, aby jedinou výjimkou mezi odškodněním za nedbale provedené lékařské zákroky byl potrat v případě, že nevede k předpokládanému výsledku.

Pokud jde o odškodnění, je nechtěné mateřství z nedbalosti lékaře pro ženu stejně brutálním poškozením jejích práv jako znásilnění. Odškodné ve výši 80 tisíc korun je proto směšně malé. Neskutečné mi přijde, že nemocnice se za této situace soudí, namísto toho, aby poskytla mimosoudní odškodnění bez mediálního humbuku.

Autor: Jiří Havel